Dříve jsem si představovala, jak bych chtěla trávit ideální léto. Nejčastěji v těch představách byl dlouhý pobyt mimo město, nejlépe několikaměsíční. Ideálně od června do srpna. Dopřát si několik letních měsíců a užít si vodu, slunce a všechno, co v létě roste. Takové ideální léto by třeba mohlo být inspirované ruským divadlem nebo filmem – na letním bytě s velkým pozemkem, na kraji pozemku březový háj, obrovský bílý stůl s mnoha židlemi, u kterého se snídá a večeří a přijíždějí sem návštěvy. Hospodyně, která vaří, by taky nebyla k zahození. Další variantou by mohly být tři letní měsíce na Capri, koupat se, vozit se na loďkách a hodně malovat. Byla by samozřejmě spousta dalších možností, ale tyhle dvě mě napadaly nejčastěji.

Před lety jsem četla rozhovor s českou herečkou, která kromě hraní taky maluje. Na ilustračních fotkách seděla u velkého stolu rozloženého na zahradě, na stole barvy, ona v ruce štětec a košili umazanou od barev. Je to už roky, co jsem to četla, ale dost se mě ten obrázek dotknul. Tenkrát jsme bydleli v paneláku a vůbec jsem netušila, že si někdy dovolím malovat.

Dnes je 31. srpna. Léto je pořád ještě horké, ale už se chýlí ke konci. Říkám si, že jsem ho prožila podle svých snů. Užila jsem si zahradu v našem domě, výlety, cestování a hodně jsem malovala. Bylo to asi nejlepší léto v mém životě. Jeden z kroků na cestě k životu tvořeným věcmi, které chci skutečně dělat.